V pátek 30. října se uskutečnila již tradiční akce mladých hasičů – spaní na hasičárně – a protože v období dušiček si o to atmosféra vyloženě říkala, nebylo to jen o spaní samotném.
Společné odpoledne začalo jako každý pátek v tělocvičně základní školy, kde si děti zasportovaly a zahrály společně sportovní hry. Před koncem tréninku dostaly za úkol najít v prostorách tělocvičny první indícii pro cestu za pokladem. Hledání netrvalo dlouho, ale k tomu, aby indície opravdu posloužila svému účelu, bylo ji nutné nejdříve rozluštit.
Společnými silami děti vyluštily text „K Sedlištím 370“, což je adresa hasičské zbrojnice.
Po přesunu do prostor hasičské zbrojnice vyměnily děti sportovní oblečení za teplé a dostaly další úkol v podobě hledání důmyslně schované slepé mapy. Když ji nalezli, museli společnými silami zjistit, co je na ni vyobrazeno a kam se s její pomocí mají přemístit.
Mapa je zavedla na hřiště v Lískovci, kde už na ně čekal připravený táborák a vše potřebné pro opékání špekáčků. Po společné večeři, uklizení okolí a zajištění zbytků táboráku měly děti za úkol hledat další indícii, která by je zavedla blíže k pokladu. Hledání značně komplikovala tma a pokročilá večerní hodina také nepřidávala dětem na klidu. Nakonec se s drobnou nápovědou podařila nalézt následující značka.
Děti samozřejmě hned věděly, že se jedná o topografickou značku označující kapli a po krátké poradě v týmu došli k závěru, že nejznámější kaple je na kopci u Hájku. Vydali se proto tím směrem. Po cestě je čekalo pár „překvapení“, ale nakonec jsme k Hájku dorazili všichni statečně.
To nejhorší se však teprve čekalo. Od vedoucích si v tichosti pod světlem pouliční lampy vyslechly příběh o hasiči, který nebyl dobrý ve čtení map a tak se při neúspěšném hledání pokladu zbláznil, mapu k pokladu roztrhal a v lese u Hájku se oběsil. Dětem při pohledu na temný les a plápolající svíčky na kapli zmrzl úsměv na rtech, ale byly stále odhodlané pokračovat. Vydaly se proto do lesa pokusit se najít kousky roztrhané mapy a tím potencionální vodítko k pokladu.
Po několika – pro některé nekonečných – minutách byly všechny kousky mapy na svém místě a mohli se společně pokusit o její složení. To se povedlo a výsledek vypadal nějak takto:
Děti opět správně přečetly nekompletní mapu a věděly přesně, kam mají jít. Z toho, že je jejich putování zavede až k místnímu hřbitovu však příliš nadšené nebyly a pozdní hodina, tma a dušičková atmosféra se začaly projevovat.
Nalezení pokladu bylo opět čistě v jejich režii a museli jej podniknout v týmu a spolupracovat. Oproti předchozímu pátrání měli situaci ještě složitější, protože jsme je na místo poslali bez baterek.
Nejdříve se to zdálo jako neřešitelný úkol, ale hledání nakonec přineslo své ovoce a poklad byl vítězoslavně transportován zpět do zbrojnice, kde si jej unavené děti rozdělily, podívaly se společně na animovaný film a po nezbytné večerní hygieně se odebraly ke spánku.